Děkuji za všechny pozitivní zprávy, které před a po mém závodě dorazily. Nejsem si jistá, zda jsem na všechny zvládla reagovat. Člověk si uvědomí, kolik toho na své cestě už prožil, jak pestrá mozaika lidí za tím vším stojí. Všichni jste skvělí!
Tokyo bylo jedinečné ve spoustě směrech. Olympiáda odsunuta o jeden rok. Japonsko se snažilo udělat vše pro to, aby proběhly bezpečné Hry. Část olympijské myšlenky se v mých očích bohužel vytratila. Pražský charterový let z Kbel se stal skandálním, když bylo zachyceno tuším 5 pozitivních testů na přítomnost viru. Žádný sportovec neprojevoval příznaky onemocnění. Všichni obětovali spoustu píle a odříkání, aby byli připraveni na svůj den D. Přesto byla drtivá většina sportovců z tohoto letu odsunuta do izolace a označena jako potenciální hrozba.
Můj přílet do vesnice zůstal i kvůli tomu raději anonymní. Tři dny před závodem jsem docestovala pravidelnou linkou z Curychu na letiště Narita, kde měl začít zdlouhavý proces ověřování identity, prokázání se negativními testy, absolvování nového testu a hlavně striktní omezení kontaktu s vnějším prostředím. Měla jsem štěstí a nakonec nám to nezabralo víc jak 3,5h.
Po dlouhé cestě bylo ještě potřeba sestavit kolo. Do postele jsem zalehla ve 23:00 místního času, budíček další den byl už ve 3:50, abych stihla oficiální trénink na trati cyklistiky. Tím se rozpoutal kolotoč brzkého vstávání, jelikož se hlavní tréninky konaly brzo ráno a stejně tak i závodní den. Výhodu to mělo v tom, že byla olympijská vesnice v brzkých ranních hodinách vždy poklidná. První den jsem se cítila dost rozbitě. Málo spánku, nové prostředí, horké klimatické podmínky byly pro tělo stresem. Naštěstí se vše den ode dne dost zlepšovalo a skoro ve mně převládlo zklamání, když organizátoři chtěli závod kvůli tajfunu od dva dny posunout. Nechtěla jsem čekat. Závod mužů proběhl podle plánu, u nás byl původní plán nakonec taky potvrzen.
Byl to poněkud zvláštní závod. Dlouho dobu se připravujete na extrémní horko a pak jsme tam najednou stály klepající se na startu v dešti na startu bez diváků. Start byl posunut o 15 minut s tím, že se má počasí dramaticky vylepšit. Ničeho jsem si nevšimla. Možná škoda, nevím. Já osobně jsem byla ráda, že nebylo takové horko. Na druhou stranu mi bylo líto projíždět kolem holek ležících na zemi, kterým to na mokré silnici uklouzlo. Žádná z nich jistě nechtěla takto prožít svůj olympijský sen. Cyklistická trať byla od začátku známá. Vědělo se, že je extrémně technická se spoustou zatáček. Déšť s větrem vše pouze zhoršily.
Mně se podařilo poměrně slušně vyplavat v těsném kontaktu za Američankou Tylor Knibb. Akorát první dva okruhy na kole jsem měla těžké nohy. Takže jsem se propadla do pomalejší skupiny. Neměla jsem moc dobrý přehled o tom, co se děje před námi nebo za námi. Až v cíli jsem se dozvěděla, že skupina za námi byla stažena z trati kvůli dojetí o kolo. Holky za to vepředu pořádně vzaly. Těžká cyklistika si vzala spoustu sil, běh vypadal unaveně. I tak jsem dobíhala do cílové rovinky s husí kůží a úsměvem na tváři. Můj první olympijský start jsem proměnila ve skutečnost, ve zdraví a pokoře v cíli.
