Předposlední závod světové série se konal ve Stockholmu.
Do Švédska jsem se moc těšila nejen kvůli závodům, ale také i díky Diamantové lize, která se konala ve čtvrtek dva dny před závodem. Díky ochotě atletického trenéra pana Patery a jeho svěřence Honzy Kudličky, jsem měla přístup do všech prostorů pro závodníky a samozřejmě i do hlediště. Bylo úžasné setkat se osobně se všemi atletickými hvězdami.
V pátek už jsem se musela začít soustředit na svůj závod. Na Stockholm jsem se těšila také kvůli počasí, které zde panuje, nemusela jsem se bát tropů. Jediné, co mě mírně vyvedlo z míry, bylo ubytování. Poprvé jsem zažila pokoj bez oken, ve kterém jsme museli přečkat 3 noci. Naštěstí jsem k sobě měla veselého parťáka Přemka Švarce, který zvládal situaci odlehčit.
Závod byl velmi náročný. Voda byla hodně studená (14,4C), ale mnohem horší byly vlny, občas jsem vůbec nevěděla, kde jsem, ale to asi žádná z nás. Cyklistická trať byla velmi technická, zatáčky, kostky, mokro a depo v kopci. Po prvním kole mi přišlo, že jsem na pokraji sil, ale pak jsem se postupně s kolem srovnala. Dokázaly jsme sjet i pár vteřinek na druhý balík. Běh se mi vydařil asi ze všeho nejvíc. Běžela jsem ve skupince s výbornými běžkyněmi, nakonec se nám podařilo seběhnout i několik závodnic z druhého balíku. Ve finiši jsem zmobilizovala všechny síly a dokázala jsem lapit 31. místo a své první body do Světové Triatlonové Série.
Teď se rychle přesouvám domů, abych si přebalila věci, a v úterý velmi brzo ráno mířím směr Edmonton, kde se koná Velké finále.
